Takže, jak jsem psala, jsem teď týden u taťky. Je to pro mě příjemná změna. Co tu jsem, sice zobu, ale už ne tolik jako dřív a taky neplivu. BOhužel se vsadím, že až se vrátím domů, všechno vjede do starých kolejí :( Ale to já nechci.. Všimla jsem si, že mě nejvíce strhuje ta atmosféra doma.. Ta mrtvolná atmosféra. Mamka, která pořád vede řeči o tom, jak chce umřít. Jak život stojí za hovno. Jak vlastně celý svět nemá smysl, stejně jako život a jako to, že se mnou mluví. A pořád mi jen nadává za to, jak mě vychovala. A pak jde a řve na otce mé sestry, jakej je to idiot.
A já tam sedím uprostřed svého bordelu, který se skládá z 50% z papírků od sušenek a brambůrků, 20% drobků a 30% oblečení, nudíc se, štrachajíc v počítači a plivajíc.
Už nikdy víc!
Doma jsem vstala, šla jsem plivat, šla jsem na pc.. A utápěla se v depresivní náladě. Tady vstanu, všechno je v mnohem větším klídku, najím se, udělám si kafe, běhám tady 8 pater do schodů a ze schodů (když jdu na cígo, nebo jdeme do Teska na nákup - pěšky, výtah jsem zatím použila jen jednou a jsem tu 5 dní :) )
A pořád se něco děje. TO doma nebylo.
A hlavně motto dne zní : SERU NA TO ! :D
A tímhle se budu řídit asi už pořád. NO co, že jsem si dala kousek čokolády, nepůjdu se z toho zhroutit. NO co, že nemůžu usnout, dyť je to jedno. Dyť je to všechno tak jedno :)
A jak se máte vy??? :)
P.S. Včera jsem si koupila fakt megasupaúžasnej lak na nehty (jasně, že růžovej) a 2 čelenky Hello Kitty a pouzdro na mobil Hello Kitty :D Mám radost.
Asi ta nějak chápu, že co se týče Any, podporu u Tebe nenajdu... :) A sledovala jsem Tě jenom chvilinku (mimochodem, máš úžasné výsledky. Ano, hraničí to se selháním organismu, ale... přiznejme si to, kolik lidí je schopno si za něčím jít tak, jako Ty? Obdivuji Tě.), pak mi to ale ukázalo, že "blog nebyl nalezen" a já na Tebe náhodou znovu narazila (na tu novou adresu) na brandie-lifestyle :)