Jestli existuje něco, co nenávidím více než ignoraci, je to moje osoba.
Dnešní dopoledne jsem strávila oplakáváním své bývalé hubené postavy a hodnocením svého bezceného života, což vedlo jen k dalšímu pláči.
Moje prsa nabraly na objemu asi tak třikrát, při čemž můj jídelníček zase tak převratné změny nezahrnuje.
Váha ale ukazuje pořád ta samá čísla, stejně jako metr.
Váha ale ukazuje pořád ta samá čísla, stejně jako metr.
Ano, jím mnohem víc.
Ano, cítím se mnohem líp.
Do té doby, než se podívám do zrcalda. To bych pak vraždila všechny a všechno. A hlavně sebe.
Nesnáším ty kalhoty co se pnou kolem mejch stehen, který si jen tak rozbředle sedí na židli a kynou.
Kynou stejně jako prsa, který už se zase lepí na břicho, a kynou stejně jako boky, který začínají přetékat nad gumou od spoďárů.
A proto jsem tak plakala. Pro tohle jsem se všeho vzdala?
Vzdala jsem se radosti, vztahů, školy, zdraví, abych zase nakynula zpátky.
A ještě něco.
Nesnášim opilost. Protože při tom stavu je všechno krásný a úžasný a dokonalý a nechcete, aby to skončilo a když jste v pohodě, měli byste mít kocovinu a celej den spát, ale vyp rostě neusnete a jste úplně v prdeli.
Celej můj život stojí absolutně za hovno.
Teď jsem měla maturovat, ne řešit jestli tloustnu.
Kdbych neměla takovou radost, že mi zase dorůstaj vlasy, všechny bych si je vytrhala.
Děkuju vám všem za podporu.
P.S. Už zase jsem se "řezala" nůžkama. Jaká srabárna.
Tyhle stavy jsem aspoň rok neměla.
Proč to všechno musí bejt, do prdele..
věřim tomu, že vypadáš pořád krásně. bylas hubená opravdu hodně, takže ikdybys vážně přibírala, myslím, že nebudeš vypadat špatně. Koukej hodně na seriály a třeba si i čti, žít život jiných tě podle mě zaměstná a bude líp.