Leden 2015

NENAVIDIM VSECHNO

30. ledna 2015 v 15:32 | NENAVIDIM SEBE
SEM V PIČI.
ABSOLUTNĚ V PIČI.
LEZE NA MĚ ZP.
AT SEZERU CO CHCI FURT MAM HLAD
MAM POCIT ZE MUSIM SEZRAT CELOU PLANETU
CHCI JIST! CHCI DO SMRTI JENOM JIST!!!!!!!!!!

PANEBOŽE CO MAM DĚLAT? MAM VÝPADKY VĚDOMÍ !

....

Konečně!

21. ledna 2015 v 20:19 Kecalka (neboli o mě)
Tak jsem si konečně dřepla a po půl roce jsem udělala další, příšerně egoistickej, sebestřednej, nemožnej design, kterej se mi ale děsně líbí. :D
Občas je fajn být nafoukaná.

Jen občas.
Klepu se, tak jdu zase pryč.

P.S. moc vám děkuju za přízeň a pomoc

P.P.S. možná budu zakládat zase novej blog (to mě jednou zničí)

Konec všeho hezkého

18. ledna 2015 v 13:12 | azzy |  Kecalka (neboli o mě)
Stojím.. Stojím uprostřed všeho a všechno mezi mnou komíhá - vidím, jak všechno mizí, jak se mě to nedotýká.
Pracovní návyk, návyk učení, všechno, všechno jde úplně do prdele.
Šance na normální život, všechno jde do hajzlu.

Příšerný pocity v břiše.

Sedím v tichu a pláču za svojí ztracenou existenci. Za duši, kterou jsem darovala ďáblu za štíhlou postavu. Nenávidím sama sebe čím dál víc, moje rodina mě ignoruje. A zároveň stále dělají všechno za mě. Můj přítel se mnou ztrácí trpělivost a moje jediná starost je, co k snídani.
Co k obědu. Jak přežít den do večeře. A když je mi teď zle a nemohu se tolik hýbat, nesmím jíst a já jím jako prase, stále si vše vyčítám a nikdy s tím nesmím přestat, protože bych zase kynula. A já nechci zase cejtit, jak mi přetejkaj špeky.

Proboha já se tak nenávidím. Já chci umřít, nikdy jsem to nechtěla tak jako teď a vím, že je to hnusný rouhání, ale já v ničem nevidím smysl. Nic v mým životě nemá smysl, a když píšu, klepou se mi špeky na bocích. Pořád jsem to já, ta hnusná, sobecký a ufňukaná, která chce vší pozornost jen na sebe. STRAŠNĚ MOC MI CHYBÍ DĚTSTVÍ !!!!! TAK STRAŠNĚ STRAŠNĚ MOC že se to ani nedá vyjíádřit slovy.
Všechno bylo ÚŽASNÝ. Všude jídlo a radost. Sice ano, je za tím několik hnusných věcí, ale njevím, jestli někdy budu s breken vzpomínat na tohle období a chtít ho zpítky. Možná jen, až budu mít povinnosti, budu si stýskat po nicnedělání.
PROBOHA VŽDYŤ JE TO TAK ZBYTEČNÝ !!!!!
KDE SEM??? KAM SEM SE DO PRDELE ZTRATILA!!!!!!! PRRRRRRRRROOOOOOOOOOOOOOOOOOČČČČČČČČČČČČČČČČČČ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Já se zblázním !!!!! Já už to nevydržím. Co když už nikdy nebudu schipná normálně fungovat jako kdysi ???
Panebože já to nechci !!!!! Já chci aby mi bylo sedum a já byla šťastná ! ..
Sama, úplně sama, v obřím světě, proti sobě a proti nehostinnosti dnešní společnosti.
Sama, protože moje máma už nezvládá ani boj s každodenní všedností, natož aby mě podržela.
Sama, protože si neudržím přátele.

Všechno dělám jenom pro jídlo. Vstávám jenom pro jídlo. Přežívám jenom pro jídlo. A zároveň se ho bojím.
Svírá mě to. Nenávidím to. Nechci žít. Já to asi ukončím, jenže nevím jak.
Jak. Co mám dělat. Chci navěky zůstat brečet, protože v tu chvíli jako kdybych všechno vyřešila, opadá to ze mě, prociťuju tu bolest. Ale pak to přejde. A zůstane ve mě ta odporná pachuť. Vědomí, že to nevyřešilo nic. Vědomí, že to nikoho nezajímá a vědomí, že se vůbec nic nezmění.
A že je moc brzo na svačinu.

Zase v hajzlu, kde jinde??

15. ledna 2015 v 12:35 | azzy
o mě - momentálně se mi zase vrátily ty mega křeče po jídle, nevím, co s tím ... Po každém jídle nebo napití příšerné křeče v žaludku, že myslím, že umřu. Uvidím, jestli to bude trvat do zítřka, asi půjdu v ponděli k doktorovi.
Jenže to jsem měla jít na psychiatrickou kliniku kvůli skupinové terapii už půl roku na to čekám :((

achhhjooo...

a já nevydržím nejíst....