Únor 2015

Achjo...

28. února 2015 v 18:51 | Azzy |  Kecalka (neboli o mě)
Achjo.. Holky.. Prosím... Nevíte, co by to mohlo být?

Už dva týdny mám příšerné křeče v břiše, ať sním co chci, dušenou mrkev s pár bramborama nebo i něco těžšího i lehčího, byť debilní rohlík se šunkou, je mi strašně špatně, zvedá se mi žaludek, píchá mě kolem žaludku a pod ním, skoro v celé oblasti břicha.. Skoušela jsem i nejíst, ale bylo to pořád stejné, akorát se dostavil hlad, kterej zase dost bolel, a když sem se najedla, byť těch brambor, zase křeče.

Já už jsem strašně zoufalá, nevydržím jíst jen kaši nebo tak, prostě občas si dám jabko, nebo papriku, ale nemyslím si, že by to mohlo mít takhle fatální následky.

Už to trvá skoro dva týdny a mě to začíná silně otravovat... Je k tomu navrch napůl zácpa napůl průjem.. Křeče jako bych měla mít průjem, ale pak kde nic, tu nic... Ale jako dojdu si denně, jen to jde špatně - a to jím hodně vlákniny (vařenou zeleninu a dvě porce ovoce denně) ...

Je mi na zešílení, já už tohle nevydržím. Ale když půjdu k doktorovi - neřekne mi nic. Moje obvoďačka stojí strašně za hovno a k tomu dokotorovi přes žaludek (jím rapoxol proti překyselení ale teda.. ehm asi bez účinku) jdu až desátého.

Nějaké rady? PROSÍM jsem vážně dost zoufalá.

Rozkopala bych všechny dorty

22. února 2015 v 10:49 | Azzy |  Kecalka (neboli o mě)
Dneska je zase jeden z těch příšernejch dní, kdy stojí úplně všechno za hovno.
Celá noc stála za hovno, narozdíl od ostatních, kdy se budím 2x na čurání, jsem se vzbudila 5x, z toho pokaždé tak malátná, že jsem jednou skopla sklenici na zemi a vylila se tak voda na koberec, leknutím jsem se málem počurala, pak jsem si šla lehnout, za 10 minut příšerné nutkání opět na WC, to jsem po cestě nabourala do židle v chodbě, odvrávorala na wc, třes, tlak v hlavě, pulsování srdce, příšerná únava, na omdlení. Pak jsem si lehla do postele, zase 10 minut, začla jsem usínat, probudilo mě příšerné nutkání (nic ale před spaním nepiju), zvedla jsem se, došla na wc a cítila, že už si nemůžu jít lehnout. Najedla jsem se, musela jsem jít opět na WC. Ale nebylo mi blbě od žaludku. Zato jsem únavou spásla co jsem kde viděla (tři kousy tyčinky fitness, tři piškoty, dvě kuličky hrozna, trochu hořké čokolády, jablko..) Padla jsem mámě na postel, začala usínat a za 5 minut zase nutkání. To už jsem málem vzteky mlátila o hlavu, ale byla jsem tak malátná, že jsem nedokázala ani vstát a dojít na to wc. Pak, když už to vypadalo že mi praskne močák, jsem šla na WC.

Pak 15 minut u pc a zase WC.

Pak příšerná zlost za to, že jsem jedla, když k obědu mají být karbanátky.
Pak příšerné výčitky.
Chuť se zabít, přemýšlení nad tím, jak to udělat.
Nenávist sebe samé a všech doma, protože si dali ještě před karbanátkama tiramisu. To je pro mě nemyslitelné.
Nenávidim svoje nařízení a nalajnovanost, jen abych mohla vypadat trochu "přijatelně".
Nenávidim všechny, co žerou čipsy. A hlavně všechny, co žijou se mnou a můžou to žrát jak se jim zlíbí a nemají výčitky, nemají vůbec nic.

Pak se do mě pustila máma a začala zase jako každej den, že život je na hovno, že chce umřít, že blabla, že už je to troska a já nevím co, pak se pustila do mě, že si za všechno můžu sama a jestli ne, tak za to může můj táta, protože je to "děsnej hajzl" a začala mi vypočítávat, jakej je to vlastně "grázl". Miluju tyhle řeči, opravdu mi to pomáhá, mami!

Teď tu dřepim a přemejšlim znova, jak z toho všeho ven. Nesmim jíst. Nesmim dělat nic. Nemůžu se hejbat, protože se mi udělalo zase špatně. Nesmim vůbec nic. Nemůžu, jsem unavená, omdlívám.
Piju, a na wc nejdu. V noci nepiju a jdu pětkrát.
Nenávidim všechno všechno a znova všechno.
Neni nic, pro co by lidi měli žít. Všechno je úplně zbytečný...

Já vím.. Jsou to všechno hlouposti... Jsem blbá.

Nový začátek?

20. února 2015 v 18:32 In progress
A zase jsou tady... Křeče v břiše.. Už třetí den jsem na rohlíkách.
Je mi zle.. Občas se to zlepší, pak se mi zase přitíží..
Ale >nic mi není< ...

Asi zase začnu..
S hubnutím, potřebuju shodit.
Poslední půlrok jsem to začala přehánět.
Už nejsem ta dokonalá Azzy.

Jídlo je zas mým pánem.

Škrábe mě v žaludku, ničí mě to.
Musím začít nový jídelníček.

Ale nevím kdy, v lednici mám na příští týden nakoupený párky a čokolády...

Nechci to vyhazovat..

Nevím co dělat.. Je mi už tak na nic z toho neustálýho boje o nic ...