Rozkopala bych všechny dorty

22. února 2015 v 10:49 | Azzy |  Kecalka (neboli o mě)
Dneska je zase jeden z těch příšernejch dní, kdy stojí úplně všechno za hovno.
Celá noc stála za hovno, narozdíl od ostatních, kdy se budím 2x na čurání, jsem se vzbudila 5x, z toho pokaždé tak malátná, že jsem jednou skopla sklenici na zemi a vylila se tak voda na koberec, leknutím jsem se málem počurala, pak jsem si šla lehnout, za 10 minut příšerné nutkání opět na WC, to jsem po cestě nabourala do židle v chodbě, odvrávorala na wc, třes, tlak v hlavě, pulsování srdce, příšerná únava, na omdlení. Pak jsem si lehla do postele, zase 10 minut, začla jsem usínat, probudilo mě příšerné nutkání (nic ale před spaním nepiju), zvedla jsem se, došla na wc a cítila, že už si nemůžu jít lehnout. Najedla jsem se, musela jsem jít opět na WC. Ale nebylo mi blbě od žaludku. Zato jsem únavou spásla co jsem kde viděla (tři kousy tyčinky fitness, tři piškoty, dvě kuličky hrozna, trochu hořké čokolády, jablko..) Padla jsem mámě na postel, začala usínat a za 5 minut zase nutkání. To už jsem málem vzteky mlátila o hlavu, ale byla jsem tak malátná, že jsem nedokázala ani vstát a dojít na to wc. Pak, když už to vypadalo že mi praskne močák, jsem šla na WC.

Pak 15 minut u pc a zase WC.

Pak příšerná zlost za to, že jsem jedla, když k obědu mají být karbanátky.
Pak příšerné výčitky.
Chuť se zabít, přemýšlení nad tím, jak to udělat.
Nenávist sebe samé a všech doma, protože si dali ještě před karbanátkama tiramisu. To je pro mě nemyslitelné.
Nenávidim svoje nařízení a nalajnovanost, jen abych mohla vypadat trochu "přijatelně".
Nenávidim všechny, co žerou čipsy. A hlavně všechny, co žijou se mnou a můžou to žrát jak se jim zlíbí a nemají výčitky, nemají vůbec nic.

Pak se do mě pustila máma a začala zase jako každej den, že život je na hovno, že chce umřít, že blabla, že už je to troska a já nevím co, pak se pustila do mě, že si za všechno můžu sama a jestli ne, tak za to může můj táta, protože je to "děsnej hajzl" a začala mi vypočítávat, jakej je to vlastně "grázl". Miluju tyhle řeči, opravdu mi to pomáhá, mami!

Teď tu dřepim a přemejšlim znova, jak z toho všeho ven. Nesmim jíst. Nesmim dělat nic. Nemůžu se hejbat, protože se mi udělalo zase špatně. Nesmim vůbec nic. Nemůžu, jsem unavená, omdlívám.
Piju, a na wc nejdu. V noci nepiju a jdu pětkrát.
Nenávidim všechno všechno a znova všechno.
Neni nic, pro co by lidi měli žít. Všechno je úplně zbytečný...

Já vím.. Jsou to všechno hlouposti... Jsem blbá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mič Mič | Web | 22. února 2015 v 10:56 | Reagovat

Tá posledná veta je ako vytrhnutá z mojich myšlienok. Ale tak.. Hádam raz pochopia podstatu života. Ja ju nepochopím. Asi nie som človek.

2 bells bells | Web | 24. února 2015 v 14:04 | Reagovat

Nejsi blba..jen si dost vazne nemocna...a odrazi se to nejen na fyzicke strance ale    i na te psychicke:(((...strasne blbe se.mi ctou tyhle radky protoze ti vlastne rozumim..nebo spis jeste si jsem schopna vybavit sve podobne pocity kdyz jsem na tom taky nebyla vubec dobre..ale zaroven ted uz vim ze jsou to jen nemocne bludy...a ze zivot muze byt ale zpropadene nadhernej a ze se clovek nemusi zaobirat takovejdlema hovadinama a misto toho muze normalne fungovat a uzivat si!...jen je nutny se zacit lecit driv nez to bude nezvratne..:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama