Další do prdele...

10. května 2015 v 11:41 | Azzy |  Kecalka (neboli o mě)
V poslední době, kdy se ke všemu nasčítaly traumata, stresy, špatné prostředí, poruchy příjmu potravy a momentálně skupinová psychoterapie, je toho na mne už moc a čím dál častěji chytám záchvaty, které neumím popsat.
Někdy mají důvod, jindy ne.
Většinou je důvodem nutkavá myšlenka, která nejde vyhnat a srůstá semnou, nebo jako posledně nekontrolovatelný záchvat přejídání, který vystřídal tento záchvat - po konzumaci enormního množství jídla jsem se odebrala do svého pokoje, kde jsem se snažila jídlo vyzvracet. Nešlo to. Ztratila jsem pojem o čase, o své osobě, o realitě. Byla jsem schopná jen řvát ÉÉÉÉ... skácela jsem se na zem, vyděšeně jsem lapala po dechu a měla jsem příšernou úzkost v břiše. Příšernou úzkost. V hlavě žádné myšlenky. Své EEE jsem postupně zvyšovala a dostávala se do křečí, kdy jsem skončila na zemi,na boku, hlava zkroucená dozadu opíraná o roh postele, tělo v polopokrčené poloze, ruce nehybné,nohy nehybné. A já se stále zmohla jen na ÉÉÉÉ.. před tím jsem ještě v zatmění štrachala v šuplíku a hledala nůž, jímž bych ukončila svůj život. Když mi chvíli blesklo hlavou, co dělám, hodila jsem ho pryč a zabouchla se v pokoji - a pak nastalo to, co vám popisuji.
Nedokázala jsem ovládat svůj fyzický stav, ač psychicky jsem v hlavě slyšela PRÁŠEK PRÁŠEK PRÁŠEK. Nedokázala jsem ale mluvit. Musela jsem sehnat prášek na uklidnění (máma ho bere), ale nevědla jsem, jak ho získat . Musela jsem se odplazit ke dveřím a nedokázala jsem tiše požádat, ale v ÉÉÉÉÉ jsem nějakým zázrakem zaječela PRÁŠEK PRÁŠEK PRÁŠEK. sestra mě seřvala, že ječím jakoby mi někdo řezal nohu. Nevnímala sem co říká, jen jsem to slyšela. Dala mi prášek, nemohla sem ho spolknout. Všude po obličeji nudle. Nemohla sem pohnout rukama. Neudržela jsem sklenici v ruce, nedokázala jsem sedět. když jsem si sedla, nedokázala sem se vzpřímit. Byla jsem mimo realitu,mimo svět, potřebovala jsem uklidnit.

To se mi stalo už po 4 tento týden, akorát že je to pokaždé horší a silnější. Začínám mít pocit, že ztrácím svojí osobnost, že neexistuji a že jsem všichni kolem mě, na té terapii.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama