ZP a psychiatrická léčebna.. ?

12. července 2015 v 20:59 | Azzy |  Kecalka (neboli o mě)
Možná.. Už víc jak měsíc.. Jím jako prase... přibrala jsem možná něco kolem 9 kg.
Mám asi 55kilo na 172 cm. Jsem tlustý prase.
Zejtra jdu do nemocnice. Tam mě budou mít pod kontrolou.

Záchvaty přejídání ovšem teď po shlédnutí jednoho blogu vystřídala neskrotná potřeba opět přestat jíst a mít dokonalé tělo.
Málo jsem se dívala po vyhublých fotkách.

Nestojím za nic. Opravdu vůbec za nic.
Dnešní jídlo:

Snídaně: Mandlové mléko, kousek zeleného melounu, broskev, granola s pekanovýma ořechama
svačina: nic
oběd: čína s rýží
svačina: kousek delisy, piškoty s čokoládou, soja vanilkový dezert
večeře: celé balení sušenek kolonády, celé balení milka pims, termix, 5 misek ciniminis s mlékem, sklenice cocacoly, 4 rohlíky, orion bonbony, rybíz, granola s pekanovýma ořechama,..
během hodinky.
Oukej. Proč ne ..

P.S. Nebojte, už jsem zkoušela všechno. Nejíst, jíst, přidat jídlo, ubrat jídlo, jíst pravidelně v menších dávkách... nenakupovat (to dopadlo absťákem, ale šílenym nakonec úplnou obsesí a kompulzí a ztrátou racionálního uvažování a sprintem do samoobsluhy), chodit více mezi lidi, stýkat se s více lidma, nejíst u PC, nebýt pořád jen doma.. když to nemám, jsem příšerně podrážděná.. Když se nemůžu přejíst, je mi do pláče, jsem vzteklá, agresivní, arogantní a mám pocit, že vyletím z kůže... Když se přejím, tak to samé, ale je mi jako po orgasmu.
Jo - to sem taky už vyřešila, s přítelem spím častěji, jsem u něho častěji, když jsem s ním, skoro jídlo neřeším, ale na stacionáři jsem se přejídat začala a neskončilo to...

jsem píča. Neměla bych si vůbec dovolit žít.

Snad se to vyřeší v léčebně. Ale není zaměřená na jídlo.
Začala jsem brát antidepresiva a dost to se mnou cloumá.
Takže proto tam jdu.
Jsem k odpisu a nenávidim se jak jen to de.
Jsem tlustý prase. Odporný tlustý prase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christen Christen | Web | 12. července 2015 v 21:08 | Reagovat

Zdravím admine,

máš moc krásný blog a moc se mi zde líbí. Nechci ti tady nějak spamovat blog nebo článek ale chtěla bych tě poprosit o jednu skromnou věc. Mám blog který je o grafice a o mém mazlíčkovi Ferdovi (morčátko). Svůj blog jsem přihlásila do soutěže u mé kamarádky a velmi by mě potěšila tvá podpora v podobě hlasu. Pokud budeš chtít a nebude ti to vadit tak mi hlad dát můžeš, budu jenom ráda. Jsem hned jako první ->> CHRISTEN na adrese: http://blowme.blog.cz/1507/sonb-4-soutezici-anketa . Předem ti moc děkuji a omlouvám se ti, zda jsem rušila nebo otravovala. Kdyby jsi chtěla hlas oplatit tak není problém, napiš mi hned do prvního článku komentář adresu a jak v soutěži jsi :). Zatím pa a předem děkuji :* .

Kristy a Ferdíček.
Infinite-silence.blog.cz

2 diggah diggah | Web | 13. července 2015 v 12:19 | Reagovat

Dufam ze ti v nemocnici pomozu.tiez som bolA par krat na psychine koli zp ale zial neuspesne :/

3 Meta Meta | Web | 13. července 2015 v 14:11 | Reagovat

Taky jsem se nedokázala ZP zbavit, jediné, co u mě opravdu funguje je pravý opak- nejíst..Takže už 4 roky jsem jak na houpačce- anorexie, zp, bulimie..Chodila jsem na terapie,ale marně..snad tobě ta nemocnice pomůže, ale nakonec jsi to ty sama, kdo si musí pomoct- to je ten problém u mě- nemám dostatek důvodu k tomu, aby jsem se vyléčila

4 valanor valanor | Web | 31. července 2015 v 20:20 | Reagovat

Opravdu je rozdíl na váze tolik vidět? Jsi vysoká přeci.

5 lucy.marek lucy.marek | 29. ledna 2017 v 13:36 | Reagovat

Ahoj. Uplně náhodou jsem narazila na tvůj blog. sice už je to nějaký čas zpátky, co jsi to psala, ale i tak chci ještě napsat tobě.

Zní to, jako jedna z těch situací, kdy má člověk pocit, že je prostě na dně a že z toho nejde nijak vyjít ven a proto - proč se vlastně snažit, když určitým způsobem je takhle člověku dobře...

Podle toho, co píšeš, mi ale připadá, že ti právě v tom není uplně dobře.
Obdivuju tě za všechny ty věci, co jsi už vyzkoušela. Hodno tě podkopně nohy, když se člověk snaží a ono to nemá efekt.

I tak ale vidím fakt pozitivní to, že přesto existují situace, kdy jídlo neřešíš (třeba, když jsi s přítelem).

Mrzí mě, že se vnímáš jako odporný prase, které by nemělo žít, a že se nenávidíš. Mně naopak připadá, že jsi holka, co se fakt snaží a nechce, aby jídlo řídilo její život ale naopak chce být pánem ve svém životě.

Zajímalo by mě, jak se ti nařilo v léčebně a jestli ti pomohli - jestli se za tu dobu něco změnilo.

Ono to vždy dlouho trvá než si člověk dovolí nebýt na sebe tak přísný a je i možné, že tě prostě jídlo bude jěště dlohý čas pronásledovat, ale připadáš mi jako někdo, kdo to nechce vzdávat.

Doufám, že se ti ted daří dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama